Myslivost a lovectví

V této sekci najdete příběhy, které zažíváme s našimi psími pomocníky při aktivní práci.

3.10.2010 Kamenný rybník - kachny

Další hon byl v naší honitbě na rybníku Kamenný a to 3.10. Na tento hon jsem vzal opět jen Astora. Nebylo zrovna vlídné počasí, foukal poměrně silný vítr, kachny nechtěly lítat a to vše se podepsalo na výřadu, který čítal pouhých 19 kachen. Astor ale pěkně pracoval, skoro dvě hodiny strávil plaváním a nahánění kachen v hustém a rákosí, kde musel plavat a pár kachen přinesl. Kdo nechodil a necvičil na Kamenném rybníce, ten neuvěří. Ke konci honu už byl značně prokřehlý, takže ukončení honu pro něj bylo vysvobození.

Následující středu, kdy jsme se opět vydali na Kameňák. To už s námi na hon vyrazila i Sisi. Kachny lítaly podstatně lépe. A střelili jsme 11 kusů. Páníček si trošku zabral do holin, Astor i Sisi si nějakou kachnu přinesli a pak jsme vyrazili na večerní tah.

4.9.2010 Hon kachny D.Bukovsko
 

První hon 4. září jsme absolvovali s Adinou u našich sousedů. K jednomu ne příliš velkému rybníku se po zahájení honu sešlo snad 75 střelců. Rozestupy mezi střelci byly někde 5 metrů, někde snad 1,5 metru. Když jsem viděl ten „Klondajk“ tak jsem hodil flintu přes rameno a šel s Adi do blízkého lesíka na potok vyhánět kachny které tam zajely a případně dohledávat postřelené. Adi hned na okraji rybníka vystavila zdravou kachnu a spolu jsme ji vyhnali na střelce. Adi pak z vodní hladiny přinesla nejmenší ulovenou kachnu z celého honu. Pak párkrát vystavila postřelenou kachnu a tím se samozřejmě připravila o úlovek. Než se totiž rozhoupala kachnu aportovat tak ta jí mezitím ujela. Hon jsme si tedy oba moc neužili ale Adi se musela někde zapracovat na lov kachen. O to bujařejší byla pro páníčka poslední leč po honě. Na stůl jsme dostali velké množství pochutin. Poseděli jsme tedy chvíli ve společnosti kamaráda Ládi Poura a po zavelení „odjezd“ nás k večeru odvezl kamarád Michal domů. Na tomto honu jsem krátce diskutoval s hercem panem Karlem Rodenem, který je dle jeho slov milovník maďarských ohařů a (což jsem netušil) i majitelem maďara a myslivcem.
Pravá lovecká sezona začíná pro psy 1.září od kdy je povolen lov kachny divoké. S našimi psy jsem tedy začal každou středu a sobotu, spolu s kolegy s honebního společenstva, navštěvovat naše rybníky. Úlovky byly některý den lepší, některý horší. Pro mne bylo vždy nejhorší vybrat si dva ze tří psíků, kteří mne budou na lovu doprovázet (Binka káchny neloví) Chtěl jsem po zkouškovém období mladé psy zapracovat do praxe, zejména aby se naučili chytat křídlované (postřelené) kachny.

18.9.2010 Hon kachny Komárov

Druhý hon 18.září jsme si užili s Astorem. Původně jsem chtěl vzít na hon všechny tři psy, ale Sisi byla po štěňatech a Adina začala hárat. Na prvním rybníku kachny pěkně lítaly. Astor „na viděnou“ přinesl pár kachen, pěkně prohledával ve studené vodě poměrně těžký rákos a v něm se snažil dohledat kachny, které byly podle střelců dobře střelené. Astor se mi v tom hustém a vysokém rákosí vzdálil z dohledu i doslechu. Popošel jsem tedy směrem zpátky ke hrázi rybníka. Po Astorovi ani památky. V tom mne napadlo, že jistě někde v rákosí vystavuje křídlovanou kachnu. Nezbývalo tedy nic jiného než vytáhnout co nejvýše vysoké holiny a hurá za Astorem. Voda už mi pomalu šplouchala na okraji holinek, kdy pod povelem“ přines“ to v rákosí přede mnou zašplouchalo, ozvala se kachna a Astor s radostí připlaval. Ani jsem mu nenadával, i když v duchu jsem si myslel své o tom, že stál skoro půl hodiny v té ledové vodě. Astor vyběhl na souš, klepal se zimou a kňučel. No super, ještě před sebou máme zkoušky a já tímhle možná pokazil nahánění v rákosí. Astor se ale proběhl a po chvilce už se zase dral rákosím vstříc jiným kachnám.
Na druhém rybníce se už jen tak proplaval, proslídil nízké rákosí a bylo po honě.

9.10 Kachní hon Zálší

9.10. jsme vyrazili na kachny se Sisi. Jíťu s Terezkou, kamarádkou Alenou, Adinou a Astorem jsme vyslali na výstavu psů do Českých Budějovic. My jsme po odjezdu holek a psů vyrazili směrem k Zálší. Hon probíhal tak jak má, kachny pěkně lítaly, Sisi aportovala jednu kachnu za druhou, páníček sem tam i nějakou kachnu střelil, bylo krásné počasí, prostě kachní hon tak jak má být. Střelili jsme 187 kachen. Sisi si hon po dlouhém odloučení od lovu díky mateřství moc užila. Večer mi to říkala.

21.10 Liška na Hvížďalce
Jsem naložil na káru nově vybudovaný zásyp pro bažanty s tím, že jej vyvezu do mého „rajonu“ ke štipoklaskému dvoru. Když Astor viděl že pán je nevšedně moc v zeleném a že bere dokonce brokovnici, tak tradičně stepoval u vrat a Adi byla také značně nervózní. Zapřáhl jsem káru se zásypem říkám oběma, „tak pojďte“ . Jako obvykle mi málem v autě vyvalili sklopené sedačky a byli štěstím bez sebe.
Usazení zásypu bylo otázkou chvilky, tak jsme se vyrazili podívat na Hvížďalku, místo kde se nacházejí křoviny, rákosiny a vůbec vhodné podmínky pro bažanty a tím pádem i pro škodnou zvěř. Chtěl jsem hlavně zjistit, jestli se zde zabydleli bažantí slepice, které jsme sem za účelem zazvěření vypustili. Vypustil jsem tedy psy z auta a pomalu prošel celou Hvížďalku se smutným konstatováním, že jsou slípky buď někde na záletech, nebo že nám je vybrala škodná. Procházím už po poli po okraji křovin, když v tom za mnou praskla větvička. Otočím se a vidím rezavé tělo lišky, jak se snaží uniknout před hlukem, který psi způsobovali v nedalekém krytu. Liška zjistila můj pohyb a snažila se uniknout i přede mnou. V tom jí zastihla pohotová rána z mojí brokovnice. Vzhledem k tomu, že rána nebyla v té rychlosti vhodně umístěna, musel jsem za liškou popoběhnout a trápení jí zkrátit dalším výstřelem. Za několik sekund přiběhl k lišce Astor a bez váhání jí uchopil a aportoval směrem ke mně. Tím mi udělal velikou radost, protože čerstvě ulovenou lišku před tím aportoval pouze jednou a bez větší chuti.

Mezi těmito akcemi jsme absolvovali několik večerních tahů, na kterých psi dohledali a přinesli několik kachen.

Další akce na Kameňáku už měla být postrachem pro kachny, protože na hon jsem vzal Adi, Astora i Sisi. Rákosí se mlelo kam se člověk podíval, psi nenechali jediný koutek rybníka bez prohledání. Každý si přinesl nějakou kachnu.
Druhý den jsem vyrazil opět na tento rybník na dohledávku. Každý psík si dohledal jednu kachnu a po vyhnání a dostřelení křídlované kachny měla Adi o jednu přinesenou kachnu navíc.

6.11. Zálší hon na drobnou
jsme přijali pozvání na první hon na zajíce a bažanty do Zálší. Dle domorodých nimrodů se mělo jednat spíš o procházku s tím, že můžeme ulovit nějakého zajíce bažanta, lišku a v některých lečích mohou ležet i divoká prasata.
Když jsem zvážil, co se bude lovit, padla volba a na Sisi a Astora. Sisi už má s divočáky zkušenost a vím, že je opatrná a nejde do kontaktu. Astor by si zase mohl potrénovat přinášení teplé zvěře.
Po ranní polévce jsme se všichni nasoukali do boudy na kolech, ve které nás dokodrcali traktorem k první leči. V té psi potkali možná nějaké srnčí a páníček sjel až po koleno do stoky plné vody. Moc hezký začátek.
V druhé leči byla ulovena jedna liška a šlo se na další leč. Po odtroubení začátku jsem vypustil psy na hledání. Astor po chvilce přiběhl k padlé bříze, prudce z něj vyskočil a zanaříkal. Tam je prase!!! mne v té chvíli napadalo a dal jsem to ostatním honcům hlasitě na vědomí. V tom začal koncert psích basů a prase se dalo po pohybu. Štěkot Astora, Sisi i dalších psů se náhle ustálil na jednom místě. Oni ho staví. Zastavili jsme naší stranu honců, vyměnili v brokovnicích brokové patrony za jednotné střely a čekali až s prasetem „zahýbou“ honci na druhé straně leče. V tom se psi i divočák pohnuli a za chvilku padly na zadní straně leče tři výstřely. Psi hlásili na jednom místě tak jsme se pro ně vydali s tím, že divočák může být postřelený. Když jsme došli na místo boje tak divočák už byl zhaslý a psi se ho snažili řádně cuchat. V souboji byl bohužel neopatrný labrador Chán, kterému divočák natrhl kůži ve slabině. Zjevně se ale nejednalo o ránu, která by ohrožovala jeho život nebo pohyblivost.
Po zasloužené svačině byl Chán odvezen paničkou domů a následně k veterinářovi na šití a my jsme vyrazili vstříc extrémní leči, „v bažině“. Vzhledem k tomu, že se honitba nachází v oblasti rašelinišť – jihočeských blat, je v některých částech problém se pohybovat bez rizika zaboření, v extrémních situacích i utonutí.
Po odtroubení začátku leče jsme začali přeskakovat z drnu na drn, od kmínku ke kmínku, prostě jsme se snažili dostat někam, hlavně bez úhony. Psi se drželi v kontaktu se mnou, když v tom oba zmizeli v mokřejší části bažiny a začal opět koncert. Padly čtyři rány a psi běželi někam za nás. Poslouchal jsem, jestli se nezastaví, že by divočáky stavěli, případně nestáli u zhaslého divočáka. Hlasy psů utichly v dáli, my stáli a čekali, co se bude dít. Asi po deseti minutách se vrátila Sisi a po chvilce po ní i Astor. Oba bez zranění, uštvaní, ale rádi že vidí páníčka. Dle telefonické konzultace jsme zjistili, že dva lončáci, které psi vyhnali, byli chybeni (netrefeni).
V této leči byla prý ještě zvednuta ještě jedna tlupa černé zvěře. Ta ale unikla částí bažiny, která je bez zámrazu lidskou nohou nepřekročitelná. V té leči byla střelena jedna liška a jedna byla postřelena. Tu stavěl německý ohař, ale liška mu zřejmě ve spleti křovin a mokřin unikla.
V další leči se vydal z kola ven proti mě zajíc. Že bych si vystřelil, mne napadlo! Nechal jsem zajíce vyběhnout z kola ven mezi mnou a sousedním střelcem. Ten byl ale zřejmě lačnější po ráně a nenechal zajíce odběhnout tak daleko, aby ranou zblízka nebyla znehodnocena (rozbita) zvěřina, a zajíce střelil. Aspoň že měla Sisi postřeleného zajíce chytit a přinést.
Tím pro nás skončila lovecká část dne a kolem 15 hodiny začala část kulturní.
Příští týden tedy 13.11 je malý hon na zajíce, škodnou zvěř a případně divočáky u nás v honitbě. Na tuto akci chci vzít sebou celou naší smečku.

11.11.2010 naháňka na černou Tábor

Ve čtvrtek 11.11. jsme s Binkou vyrazili na naháňku na černou zvěř do honitby nedaleko Tábora. Den byl jako malovaný, na to že byl listopad bylo teplo. V první leči byla viděna liška, ale nepodařilo se jí ulovit. Už na ranním nástupu jsem Bince říkal, že dneska si to asi neužije. Na nástupu totiž stáli dva hannoverští barváři, tři jagdteriéři, labrador, dvě braky, dva welsh springeříci a tři jezevčíci. Opak byl ale pravdou. Ve druhé leči po krátkém zahlášení některým z vyšších psů začal Binka hlásit na místě. Po chvilce z houštinky vyběhlo prase směrem dopředu. Další dvě vyběhla směrem dozadu a já na jedno z nich vystřelil. Očividně ho rána z mé jednoranné ruské 16-tky skolila, ikdyž ke zkrácení utrpení jsem musel ještě jednou vystřelit. V této leči byla střelena dvě prasata a psy strženo jedno slabé srnče. V dalších dvou lečích bývá 99% šance že v ní budou prasata zalehlá. I teď tomu tak bylo. Psi hlásili ze všech stran, prasata pobíhala po leči sem tam, padaly rány. Binka opět někde vyšťourala prase a hlásila ho na místě. To však nečekalo na můj příchod a uteklo směrem na střelce. Celkem na odpoledním výřadu leželo 5 prasíků a jedno srnče. Hezký den, dobrá společnost a Binka si zapracovala. Co víc si na takové akci přát!

13.11. procházka honitbou Pořežany

13.11 měla být spíš procházkou po naší honitbě. Lovit jsme chtěli nějaké zajíce do tomboly na ples, kachny, lišky případně čuníky. Na ranním nástupu jsem seznámil účastníky lovu s tím, jak bude hon probíhat, jaké se budou brát leče, upozornil střelce na bezpečné zacházení se zbraní a na bezpečnou střelbu, popříl Lovu zdar a vyrazili jsme na první leč. Sebou jsme vzal Sisi, Astora i Adinu. V první leči, rybníku, který je vypuštěný, rákos člověku vlastně neprostupný údajně jeden z našich psů vyhnal lišku na střelce. Ta se ale vrátila do rákosí a místem kde nikdo nestál utekla. Ve druhé leči jsem na malém rybníčku střelil kachnu, kterou Astor dohledal a přinesl. Druhá postřelená kachna zapadla někam do vsi, někdo měl k obědu kachnu. Na předstupu střelci postřelili lišku, která odběhla po poli za horizont. Vzal jsem psy a šel za liškou. Adi a Sisi se vydali jedním směrem, Astor směrem trochu jiným. Za chvíli se za horizontem ozvalo hlášení a pak se nám naskytnul hezký pohled. Astor běhal okolo lišky, která na něj dělal výpady a on se jí snažil dostat do chvatu. Po odvolání Astora jsem lišku dostřelil. Astor vzal lišku bez váhání do mordy, párkrát s ní ještě pro jistotu zatřepal a ukázkově přinesl.

V další leči jsme nebyli úspěšní. V první lesní leči prý kolega zvednul rudl prasat, ale běžela směrem kde nikdo nestál. Jeden střelec minul lišku a další liška byla viděna v leči. Druhá lesní leč taky neúspěšná. Ve třetí lesní leči, skoro nakonci začala Adina vystavovat v hustém ostružiní. Zajíc, napadlo mně. Připravil jsem si brokovnici a prošlapával ostružiní před Adi. V tom z pod ostružin vyskočila liška. Pohotová rána z mé flitny ukončila její život. Adi se tvářila že tam liška není a přeskočila jí. Když jsem jí chtěl umravnit, aby lišku přinesla, v tom se přiřítila Sisi a lišku přinesla.

Psi na honu prokázali že umí pracovat i se škodnou, liškami. Svou prací mne potěšil zejména Astor a samozřejmě Sisi, to je již ale stará matadorka. Ne že by se Adi nějak flákala, ale nepřinesením lišky má u mě mínus, to ale ještě dopilujeme.